Simon si zapínal manžety košile a s potěšením pozoroval svůj odraz v zrcadle chodby. Před sebou měl důležitou schůzku s Paulem, společníkem, díky kterému se jeho firmě dařilo jako nikdy předtím. Do drahé kožené aktovky ukládal složky s dokumenty a usmíval se jako dítě, kterému se splnil sen. O takovém partnerovi si mohl nechat jen zdát.
Paul byl obratný vyjednavač, měl cit pro obchod a příjmy za rok jejich spolupráce vzrostly tak výrazně, že si Simon mohl dovolit penthouse s výhledem na celé město. Simonovi už bylo přes třicet a vážně uvažoval o založení rodiny. Nesnášel moderní trend odkládat děti až do doby, kdy muži zešediví. Jenže s kandidátkami na roli jeho manželky to nebylo jednoduché.
Prohlédl si nejednu ženu a nejednou si na nich ověřil, co k němu skutečně cítí. Všechny jeho přítelkyně žalostně selhaly. Zajímaly se jen o jeho peníze, postavení a luxusní životní styl. Simon potřeboval skromnou a slušnou ženu, která by myslela na domov a milovala jeho samotného, ne jeho bankovní účet.
S těmito myšlenkami konečně opustil byt a ještě jednou zkontroloval, zda má všechny doklady. Vyšel na ulici, s potěšením se podíval na okna svého penthouse a pak se vydal ke svému luxusnímu autu zaparkovanému na nedalekém parkovišti. Slunce mu svítilo do tváře a den vypadal dokonale. Najednou ucítil na ruce lehký dotek.
Simon se překvapeně rozhlédl a uviděl špatně oblečenou asi osmiletou dívku. Podle jejího vzhledu si okamžitě uvědomil, že je to obyčejná žebračka. Připravil se na to, že od ní uslyší žádost o peníze, a sáhl do kapsy pro drobné. Místo toho mu ale dívka řekla něco, co ho doslova omráčilo.
Sedl si na nejbližší lavičku a dlouho přemýšlel. O tom, aby teď šel na schůzku s Paulem, nemohla být řeč. Mnoho let před těmito událostmi vypadal Šimonův život úplně jinak. Nebyl bohatý, žil s matkou v malém stísněném bytě na okraji města a pracoval jako obyčejný programátor v malé počítačové firmě.
Plat měl průměrný, ale to ho nijak nerozčilovalo, protože měl v životě něco mnohem cennějšího. Svou milovanou přítelkyni Elizabeth. Tu ženu miloval nade vše a už jí požádal o ruku. Elizabeth souhlasila a oba se těšili na společnou budoucnost.
Elizabeth bydlela v nedalekém městě obklopeném krásnými horami. Bylo to obyčejné turistické městečko, kde se žilo klidně a pomalu. Elizabeth byla učitelkou na základní škole, ale tady nemohla najít práci, a tak žila u své babičky. Po svatbě se Simonem se chystala odjet do hlavního města státu, aby začala nový život v lepších podmínkách.
Mladá žena si ale nedokázala představit, jakou roli bude její babička hrát v tom, co se bude dít dál. Paní Toresové bylo už přes sedmdesát let. Svou vnučku bezpodmínečně milovala a přála jí jen to nejlepší. Simon v ní ale nevzbuzoval žádnou důvěru.
Neviděla v něm spolehlivou ochranu a oporu pro svou vnučku, a to z jediného důvodu. V mládí měl Simon problémy s orgány činnými v trestním řízení. Byl výtržníkem a figuroval na policejním seznamu. Od té doby uplynulo mnoho let a Simon se dávno napravil.
Získal solidní profesi, žil spořádaně a na minulost už ani nepomyslel. Paní Toresová ale stále věřila tomu, že kdo jednou porušil zákon, může to udělat znovu a znovu. To byl její pevný názor a nehodlala ho měnit. A tak své vnučce opakovaně říkala: „Miláčku, budeš truchlit s tím gangsterem?
Opusť ho, dokud není pozdě. Podívej se, kolik je kolem tebe dobrých a pracovitých mužů. Budou tě nosit na rukou, ale ty se držíš toho Simona, jako by ti ho namazal medem. “
„Ach, babičko, proč to říkáš?
Simon mě má moc rád a já mám ráda jeho. To, co bylo v jeho životě, je dávno pryč a teď je úplně jiný,“ odpověděla Elizabeth trpělivě. „Lidé se nemění, děvče. Pamatuj si to,“ mávla rukou stará žena.
Babička s vnučkou nemohly najít společnou řeč, ale naštěstí zatím nedošlo k žádnému zásadnímu konfliktu. Každá si prostě stála za svým názorem. Elizabeth by nejspíš svého milého následovala bez ohledu na babiččino varování. Jenže jednoho dne se vydali na procházku, která se jim stala osudnou.
Toho krásného letního večera nic nenasvědčovalo katastrofě. Slunce pomalu zapadalo za hřebeny hor a vzduch byl naplněn vůní zeleně a rozkvetlých luk. Simon a Elizabeth se vydali na výlet podél horské řeky, kde chtěli strávit pár romantických chvil o samotě. Když dorazili na začátek stezky, počasí se mírně změnilo a slunce zmizelo za mraky.
Oba milenci byli ale natolik zaměstnáni jeden druhým, že si ničeho kolem sebe nevšimli. Šli po lesní cestě, drželi se za ruce a probírali své plány na stěhování. Simon se stydlivě podíval na svou milou a řekl: „Nejdřív si pronajmeme byt. Zpočátku budou stačit moje úspory.
Až najdeme bydlení, začnu si hledat práci. Je dobře, že mám nějaký příjem z práce na dálku. Nemyslím, že bychom měli mít problémy s financemi. Doufám, že nebudeš muset pracovat.
Koneckonců je povinností muže zajistit rodinu. “
„To je pravda, Simone. Věřím, že všechno bude v pořádku. Ale mám strach o babičku.
Jak tady bude sama? “ odpověděla Elizabeth a pevněji stiskla ruku svého milého v své malé dlani. „No co se děje? Ubytujeme se a pak ji vezmeme k nám.
Mám ji rád. Vidím, že je to velmi inteligentní člověk a má dobrý smysl pro humor,“ řekl Simon a usmál se. Elizabeth se usmála. Aby svého snoubence nezarmoutila, neřekla mu, co si o něm její babička skutečně myslí.
Nechtěla, aby se Simon cítil odmítnutý. Věděla, že časem babička pochopí, jaký je Simon doopravdy člověk. Během rozhovoru si mladí lidé konečně všimli deště, který sotva začal padat. Zvedli hlavy k obloze a otočili se zpět k autu.
Počasí se ale zhoršovalo alarmujícím tempem. Neuběhlo ani pět minut a liják je obklopil jako hradba. Voda se valila z nebe v prudkých proudech a během okamžiku byli oba promočení až na kůži. Dvojice byla v polovině cesty k autu, když se v horách nad nimi ozvalo strašlivé dunění.
Země se zachvěla. Zdálo se, že příroda sebrala všechny své síly a strhla mohutný příval bahna. Sesuv smetl všechno, co mu stálo v cestě, a neuvěřitelnou rychlostí se blížil k místu, kde dvojice zastavila. Simon instinktivně pevněji chytil Elizabeth za ruku a zkusil běžet.
Bylo ale už příliš pozdě. Během několika vteřin byla dvojice smetena sesuvem bahna přímo do řeky. Rozbouřené proudy oba strhly a rozvázaly milencům ruce. Stačili si jen vykřiknout slova lásky, než je voda rozdělila.
Uplynulo několik dní. Simon se, jak nejlépe mohl, opíral o hůl a spěchal do domu své milované. V bahnitém proudu si poranil nohu, když narazil na kamenité dno řeky. Přesto se mu podařilo dostat na břeh.
Tam ho našli záchranáři a odvezli ho do nemocnice. Simon byl šílený starostí o Elizabeth. Když ho propustili z nemocnice, okamžitě se vydal k jejímu domu. Dveře mu ale otevřela paní Toresová, oblečená celá v černém.
Simon zbledl hrůzou. Netušil, že si ho starší žena všimla už z dálky a rychle se převlékla do černých šatů, aby působila ještě zarmouceněji. „Co je s Elizabeth? Kde je?
“ zašeptal mladík. „Tolikrát jsem Elizabeth varovala, aby s tebou nechodila. A teď je pryč,“ křičela nenávistně starší žena. Při těch slovech se nešťastnému Simonovi všechno zatmělo před očima.
Cítil se provinile za smrt své milované. Vyčítal si, že ji vzal na tu procházku. Vyčítal si, že neposlouchal varování o počasí. V duchu se mu honily myšlenky, že měl jet do hor, jak mu Elizabeth navrhovala při posezení v kavárně, místo aby ji vzal k řece.
Simon se v šoku a zděšení sesunul k zemi. Tlumené vzlyky mu otřásaly rameny. Starší žena na něj neúnavně chrlila nadávky a pak zabouchla dveře se slovy, že si nezaslouží ani vidět Elizabethin hrob. Neschopen snášet takovou bolest, odjel Simon ještě téhož dne do hlavního města státu.
Na dlouhou dobu se ponořil do sebe. Pracoval, vydělával peníze a snažil se zapomenout. Netušil ale, že všechno, co mu babička jeho snoubenky řekla, byla lež. Po celou tu dobu ležela zraněná Elizabeth v nemocnici ve městě, které bylo velmi blízko u Simona.
Nevěděla o něm vůbec nic. Když se probrala, zeptala se na něj. Paní Toresová jí vyprávěla stejnou historku, kterou řekla Simonovi. Tvrdila, že Simona pohltil sesuv půdy a že jeho tělo se nikdy nenašlo.
Starší žena se smířila s tím, že musí lhát, protože věřila, že to dělá pro blaho své vnučky. Nechtěla, aby se Elizabeth spletla s mužem, který měl temnou minulost. Po propuštění z nemocnice byla Elizabeth zpočátku zdrcená žalem. Plakala celé dny a noci a odmítala jídlo.
Nakonec se ale vzchopila, protože zjistila, že teď má pro koho žít. Pod srdcem nosila Simonovo dítě. Rozhodla se, že o tom babičce neřekne, protože starší žena měla slabé srdce. Bála se, že by šok mohl být pro babičku smrtelný.
Bohužel Elizabeth neměla šanci to babičce říct. Důchodkyně byla zřejmě za svůj podlý čin potrestána. Nedožila se ani měsíce a zemřela na infarkt. Elizabeth osaměla úplně.
Nemohla žít ve městě, kde v tak krátké době přišla o dva nejbližší lidi. Prodala tedy dům a stejně jako její snoubenec se vydala hledat štěstí do vzdáleného města. Uplynuly tři roky. Elizabeth se narodila dcera Chloe.
Po celou tu dobu žila mladá matka v ubytovně konzervárny, kde pracovala jako obyčejná dělnice. Ředitel byl tak laskav, že jí pomohl a poskytl jí pokoj. Mladá matka žila z kapesného, z úspor a příležitostných brigád. Život byl těžký, ale Elizabeth se nevzdávala.
Pak se ale dostala do opravdové smůly. Vše začalo, když se Elizabeth spřátelila s jednou ženou. Byla velmi milá, soucitná a nenápadně si získala Elizabethinu důvěru. Žena zjistila, že Elizabeth je na světě úplně sama.
Začala jí vyprávět o vlastním domě a nabídla jí, že jí ho pomůže koupit. Elizabeth jí důvěřovala. Neštěstí pro ni se ale ukázalo, že žena je podvodnice. Podvedla ji tím, že dům zapsala na své jméno a zmizela i s penězi.
Obrácení se na orgány činné v trestním řízení nemělo žádný výsledek, protože podvodnice myslela na všechno. Matka s dcerou tak ze dne na den zůstaly bez úspor. Pak se také ocitly bez bydlení, protože konzervárna zkrachovala a spolu s ní byla uzavřena i ubytovna. Elizabeth neměla kam jít, a tak skončila v kostele.
Často se tam chodila modlit za odpočinek duší svého milého a babičky. Přes všechno neštěstí žena neztratila víru. Modlila se každý den a prosila o pomoc. Její modlitby byly vyslyšeny.
Na pomoc jí byl poslán laskavý starší muž. Žil ve městě ve vlastním pohodlném bytě, ale ve vesnici vzdálené hodinu cesty od města měl letní domek, ve kterém nikdo nebydlel. Starší muž ho nabídl matce s dítětem v náručí. Od té doby začaly Elizabeth a Chloe žít v té vesnici.
Roky plynuly. Elizabeth pracovala ve městě jako učitelka v mateřské školce. Plat nestačil a žily skromně. Elizabeth chtěla své dceři zajistit dobré vzdělání, a tak se snažila, seč mohla.
Brala brigády, aby si dala stranou nějaké peníze do budoucna. Chloe byla vzácné dítě, krásná, snědá, s divokými kadeřemi a bystrýma očima. Když viděla, jak tvrdě její matka pracuje, rozhodla se, že jí jednoho dne pomůže. Dívka navštěvovala hudební školu a učila se hrát na flétnu.
Místo toho, aby po škole čekala na matku na nedalekém náměstí, vzala si s sebou flétnu a šla hrát na křižovatku poblíž hlavní silnice. Kolemjdoucí se nad malou žebračkou slitovali a často jí dávali do klobouku mince a drobné bankovky. Tím dívka matce příliš pomoci nemohla, ale stále věřila v to nejlepší. Každý den si slíbila, že jednou matce koupí velký dům se zahradou.
Jednoho dne šla Chloe k přechodu a všimla si obrýleného muže, který vystupoval zpod nedaleko zaparkovaného auta. Vzal si bundu od kamaráda, který stál opodál, a společně odešli, jako by se nic nestalo. Chloe si jich ale všimla. Stála o pár metrů dál a muži nevěnovali malé holčičce, která vypadala jako žebračka, žádnou pozornost.
„Dobrá práce,“ řekl muž, který vylezl zpod auta. „Teď mu auto vybouchne, jakmile pojede vyjednávat se svým parťákem. To je ale blázen. Jak může někdo věřit člověku, jako je Paul?
Vždyť byl ve vězení z nějakého důvodu. “
„No tak přestaň blábolit. Platí v pohodě a do zbytku nám nic není,“ odpověděl jeho komplic a ohlédl se na Chloe. Když viděl, že to vypadá na nějakou malou cikánku, okamžitě ztratil zájem.
Muži pokračovali v cestě, zatímco Chloe rychle běžela k autu, aby počkala na majitele. Věděla, že musí něco udělat. Nemohla dopustit, aby se někomu stalo něco zlého. Simon byl docela překvapený, když mu malá žebračka řekla, aby nechodil na jednání, protože mu nějací muži dali do auta něco, co by ho mohlo vyhodit do povětří.
Podíval se na ni nedůvěřivě. Pak si ale vzpomněl na to, jak se k němu choval Paul v poslední době. Byl nervózní, odměřený, jako by něco skrýval. Simon pro jistotu zavolal policii.
Ta zespodu vozu odstranila časovač, který odpočítával poslední minuty jeho života. Kdyby Simon nasedl do auta a odjel, bomba by vybuchla za pár minut. Zatímco čekali na policii, měl Simon čas vyptat se holčičky, odkud přišla. Chloe mu vše vypověděla tak, jak to bylo.
Řekla mu o své matce, o tom, jak žijí ve vesnici, o tom, jak těžce matka pracuje. Pak mu ukázala fotografii své matky. Simonovi se rozbušilo srdce. Zíral na tu tvář, kterou znal až příliš dobře.
Byla to Elizabeth. Jeho Elizabeth. Elizabeth byla překvapená ještě víc než Simon, když jí zavolal neznámý muž. Poděkoval jí za to, že mu její dcera zachránila život.
Řekl jí, že vše už vyřídil s policií a že Chloe osobně doveze domů. Elizabeth si klekla a rozplakala se. Nevěděla, co si má myslet. Paul a jeho komplicové byli ještě téhož dne zatčeni.
Nikdy by Simona nenapadlo, že by jeho společník, který působil tak čestně, mohl kvůli penězům udělat něco takového. Paul se zadlužil a chtěl Simona odstranit, aby se zmocnil celé firmy. Večer, strašně ustaraná o svou dceru, Elizabeth užasla, když k jejímu domu přijelo drahé auto. Z něho vítězoslavně vystoupila její dcera.
Za ní vystoupil nějaký muž. Šokovaná Elizabeth ho okamžitě poznala. Byl to Simon. Živý a nezraněný.
Milenci se vrhli jeden druhému do náruče. Plakali, smáli se a objímali se, jako by se nemohli nikdy dostatečně nabažit. Chloe stála vedle nich a ještě nevěděla, kdo ten muž ve skutečnosti je. Dívala se na matku a na cizího muže a v očích měla zmatek.
„Vezmeš si mě? “ zašeptal Simon a hleděl Elizabeth do očí. „Ano,“ odpověděla a usmála se přes slzy. Chudák žena a její dcera si toho musely tolik vytrpět.
Ale štěstí se k nim konečně vrátilo. Elizabeth neměla babičce co zazlívat. Dobře věděla, že babička chtěla její štěstí, i když se rozhodla špatným způsobem. Když celá rodina stála u hrobu stařenky, jasnou oblohu náhle zakryl malý mráček a spadlo z něj několik kapek deště.
Možná to bylo znamení, že paní Toresová žádá o odpuštění za to, co udělala. Simon objal Elizabeth kolem ramen a Chloe stála mezi nimi, držíc oba za ruce. Věděli, že i přes všechny bolesti a překážky nakonec našli cestu zpátky k sobě.
