Mary dnes večer zase seděla ve spíži. Její macecha to uhodla, a tak věděla, že tady zůstane až do rána. Mary se ani moc nezlobila. Vlastně byla skoro ráda, že se hosté, které Mia vodila do domu, konečně opili a nechali ji na pokoji.
Neměla klid nikdy jindy. Všichni ji štípali, dobírali si ji kvůli životu, a když měla Mia náladu, nutili ji tančit. Mary tanec kdysi milovala, chodila do tanečního studia ještě za táty. Ale tančit před opilými cizími lidmi nechtěla nikdy.
Otec si vzal Miu pět let po maminčině smrti. Rozhodl se, že pro něj a pro dceru samotnou to nebude dobré. Jenže od té chvíle se Maryin život změnil v peklo. A přitom předtím měli tak šťastnou rodinu.
Mary si pamatovala, jak to bývalo. Maminka o víkendech pekla koláče, chodili k nim hosté, bylo veselo. Tatínek měl maminku moc rád a často jí kupoval květiny. Pak maminka onemocněla.
Celý rok se o ni s tátou starali. Táta ji vozil po všech nemocnicích, ale maminka stejně zemřela. Když odešla, tatínek okamžitě zešedivěl. Celou poslední noc seděl u její postele a držel ji za ruku.
Mary chtěla zůstat taky, ale poslal ji do postele. Ráno ji vzbudil a řekl, že dnes nepůjde do školy, že zůstane u sousedky. Až když to dořekl, Mary otevřela oči a podívala se na něj. Vykřikla.
Tatínek nejdřív nechápal, co se děje. Pak se podíval do zrcadla, pochopil, že celou noc zešedivěl, a objal ji. Řekl jí, ať se nebojí, že o nic nejde. Až do pohřbu s ní nepromluvil ani slovo.
Všechno mlčky připravil, všechno mlčky zařídil. Na hřbitově dlouho stál u hrobu, pak se narovnal a odešel. Ani neplakal. Připadalo jí, že se probudil.
Přišlo hodně lidí, protože máma s tátou byli vždycky přátelští a veselí. Když všichni odešli, uklidili s tátou stůl a umyli nádobí. Pak jí řekl, ať jde spát. Mary poslušně odešla, ale do postele nešla.
Zastavila se přede dveřmi do kuchyně. Táta si sedl ke stolu, postavil před sebe láhev vodky a nalil si skleničku až po okraj. Vypil ji, pak ještě jednu, a pak si dal hlavu do dlaní a rozplakal se. Mary se vyděsila.
V životě si nemyslela, že by tatínek mohl takhle vzlykat. Utekla do pokoje a schovala se pod peřinu. Byl to těžký den, takže rychle usnula. Ráno jí tatínek připravil snídani.
Všechno vypadalo jako obvykle. Jen maminka byla pryč a tatínek měl bílé vlasy. Mary měla devět let. Maminčina smrt jí chyběla, ale snažila se to nedávat najevo.
Viděla, jak je to pro tátu těžké. Chodil do práce, dělal domácí práce, všechno v tichosti. Přestali spolu mluvit a smát se úplně. Každý se bál říct něco špatného.
O rok později Mary probudily hlasy v kuchyni. Opatrně vykoukla ze svého pokoje. Její otec seděl u stolu, před sebou láhev vodky, a na klíně mu seděla jasně zrzavá žena, která ho objímala. Mary vyběhla z pokoje a vrhla se na ni s pěstmi.
Křičela, ať jde pryč od jejího táty, že mají maminku. Žena se jen zasmála. Otec popadl Mary za ruku, odvedl ji do pokoje a přikázal jí, aby nevycházela ven. Řekl jí, že Mia bude bydlet s nimi a že bude její matka.
Mary mu řekla, že žádnou náhradu nepotřebuje, že má jen jednu matku. Otec si povzdechl, klekl si před ni a začal jí vysvětlovat, že jezdí na služební cesty a že být musí. Řekl jí, že kdyby se to lidi dozvěděli, poslali by ji do sirotčince. Mary mu odpověděla, že si to myslela.
Otec odešel a ona zůstala v pokoji plakat. Zrádce. Jak mohl? Ráno vyšla z pokoje a hned uviděla Miu, jak něco vaří.
Otec seděl u stolu a usmíval se, před sebou láhev piva. Řekl jí, ať si sedne, že dnes mají volno. Mia se na Mary nevlídně podívala, ale jakmile se otec otočil, široce se usmála a pozvala ji ke snídani. Mary chtěla něco zlostně zamumlat, ale rozmyslela si to.
Nechtěla dělat scény. Byla to otcova volba. Jen se bude s tou ženou vídát co nejméně. Byly to teprve dva týdny, co se otec s Miou vzali, když otec odjel na další služební cestu.
Už se nevrátil. Jeho auto v obrovské rychlosti sjelo z útesu. Otce vytáhli živého, ale potřeboval nutně peníze na operaci. Jen ty mu mohly dát šanci.
Mia musela otce milovat, když kvůli němu sehnala peníze. Oslovila místního boháče, o kterém se ve městě jen šeptalo. Byl to starý muž, který skoro nikdy nevycházel mezi lidi. Lidi se ho báli, i když ho nikdo nikdy neviděl.
Před sedmi nebo osmi lety nechal zbořit několik budov v centru a místo nich rychle postavil obrovský dům podobný hradu. Říkalo se o něm spousta věcí. Někteří tvrdili, že přišel po nějakém osobním dramatu, jiní, že je to jen boháč na odpočinku. Ve městě byla banka, která patřila právě jemu.
Mia si tam vzala půjčku za zvláštních podmínek. Sousedka vyprávěla, že tam šla s tím, že ji odmítnou. Kdyby ji odmítli, nic by neztratila a vypadala by dobře. Jenže ji neodmítli.
Půjčku dostala a peníze okamžitě poslali na nemocniční účet. Mia prý málem vyjekla vzteky, ale v bance bylo moc lidí, kteří ji sledovali. Kdyby odmítla, ukamenovali by ji. Mia měla přitom velké plány.
Chtěla prodat jejich obrovský byt v centru a všechno zařídit přes stejného boháče, který postavil hotel, sjezdovku a továrnu, jež stála deset let napůl zničená. Otec se nechal operovat, ale operace nebyla příliš úspěšná. Přežil, ale když ho propustili, polovina těla mu skoro nefungovala. Mary slyšela, jak na něj Mia v pokoji křičí, že kvůli němu má obrovskou půjčku, kterou nikdy nesplatí, že by měla Mary poslat na ulici a že by si měl platit sám.
Otec mlčel. Večer se Mia opila. Otci nalila panáka, on usnul, a ona pokračovala v zábavě jinde, ve velké místnosti, kde se nikdo nemusel stydět. Manžel byl propuštěn, proč se nebavit.
Tak to bylo každý den. Mary měla štěstí, když stihla otce nakrmit dřív, než mu jeho milující žena přinesla skleničku, aby usnul a moc toho neviděl. Jinak začal křičet a padal z postele. Mary to měla těžké.
Miovi stála v cestě. Dívka cítila, že kdyby nebyla na světě, její otec by velmi brzy zemřel za záhadných okolností. Pak se stala zvláštní věc. Mia neměla peníze na splácení půjčky, a tak přivedla do domu několik mladých mužů v tmavých brýlích.
Jeden z nich jí slíbil, že si na ni vezme půjčku, že mají dobře zavedený systém. Služba stála třetinu částky. Mia souhlasila. Doufala, že půjčku splatí a ještě získá peníze navíc.
Mladík ji ale podvedl. Vzal půjčku na Mary a na otce. Zjistili to až po třech měsících, když k nim domů přišli lidé z banky. Mia byla rozzuřená.
Nejen že to takhle dopadlo, ale navíc museli obnovit otcovy doklady, jinak by nedostali žádné peníze. V domě nebylo skoro žádné jídlo. Jen těstoviny, brambory, nejlevnější rostlinný olej. Mia ze všeho vinila otce.
Křičela na něj. Někdy ho i bila. Mary bylo tehdy třináct. Těsně po jejích narozeninách otec zemřel.
Byl jediným členem rodiny, kterého měla. Mia se opíjela čím dál častěji. Hosté se střídali. Mary se dobře vyspala, jen když v domě zase bylo plno.
Často chyběla ve škole. Její život se stal noční můrou. Kdykoli Mia viděla, že dívka něco jí, nejenže jí to vyčítala, ale křičela na ni kvůli jejich rodině. Mary se bála vyjít na ulici.
Byt prodat nemohla, protože patřil jí. Mia byla jen opatrovník. Jednou k nim zase přišli lidé z banky a zůstali v domě. Společné dluhy otce a Mii byly tak velké, že by je Mia nikdy nesplatila.
Muži v černých oblecích seděli v kuchyni, hlasitě se o něčem bavili a čekali, až se hostitelka probudí. Mia šla do kuchyně pro vodu a uviděla je. Chtěla utéct, ale chytili ji. Dveře se zavřely.
Mary byla tak vyděšená, že ji bolel žaludek. Mia seděla v kuchyni dlouho. Pak vyšla, dlouho se na Mary dívala a řekla: „Ty jsi otcův zmetek. Proč jsem ho vůbec potkala?
” Mary se rozplakala a odešla do spíže, jak měla ve zvyku. Druhý den Mia zmizela. Byla pryč týden. Pak se objevila.
Chtěla odjet někam daleko, ale nevyšlo to. Na zastávce ji ti samí chlapi z banky vyvedli z vlaku a přivezli domů. Poradili jí, aby už nedělala takové hlouposti. Mia přestala pít a našla si práci.
K Mary se začala chovat podezřele láskyplně. Mary nechápala, o co té ženě jde. Ale bylo jí jasné, že má rozhodně něco za lubem. Jednoho dne Mia přivedla do domu cizí ženu.
Byla neobvyklá, měla krátce střižené různobarevné vlasy a v rukou velkou cestovní tašku. Vytáhla z ní krásné šaty a z kufříku fotoaparát. Mary ty přípravy okouzleně sledovala. Vždycky milovala všechno, co souviselo s fotografováním.
Mia byla milá a usměvavá. Řekla Mary, že nemá jedinou krásnou fotku, a že to musí napravit. Kate udělá pár fotek, vyberou ty nejlepší a udělají jí velký obraz v rámečku. Mary se na ni překvapeně podívala, proč by měla být tak velkorysá.
Ale nechala se vyfotit. Mia jí opravovala dlouhé rozpuštěné vlasy, žádala ji, ať si trochu upraví rty. Dívka se ponořila do jiného světa, úplně odlišného od toho, ve kterém žila poslední roky. Fotografka odešla a Mia nepřestávala být milá.
Poprvé za dlouhou dobu vypily čaj klidně, bez nadávek. Mary nechápala, co se děje. Mia měla ale v hlavě plán. Ten nápad jí vnukl někdo na jednom z alkoholových večírků.
Ráno se probudila s jedinou myšlenkou. Neměla co ztratit. Musela jednat. O dva dny později Mia přinesla fotky.
Mary na nich byla opravdu krásná. Vypadala jako dítě, ale byla to už dívka. Fotograf byl profesionál. Mary zůstala obdivovat fotky a Mia odešla.
V tašce měla druhou sadu fotek. O hodinu později měla schůzku s majitelem banky. Posadila se na lavičku před budovou a ještě jednou si v hlavě prošla všechno. Pak ji doprovodili do krásné kanceláře.
Za stolem seděl starší muž. Na první pohled mu bylo kolem šedesáti, ale když se člověk podíval pozorněji, zjistil, že ten věk už dávno překročil. Pozorně si Miu prohlížel. Řekl jí, že je velmi vytrvalá, když se k němu dostala.
Mia začala mluvit o půjčkách. Řekla, že tu první chtěli splatit druhou, ale narazili na podvodníka. Muž chtěl něco říct, ale Mia ho přerušila. Přiznala, že je to jejich chyba, že manžel je mrtvý a obě půjčky jsou na ní.
Řekla, že ví, že banky na to nezapomínají, a že mu chce nabídnout velmi zajímavou dohodu. Ředitel banky se na ni díval. Tahle žena v deset let staré halence mu chtěla něco nabídnout? Ale v jejích očích viděl zlo a chamtivost.
Rozhodl se ji vyslechnout. Mia mu vysvětlila, že takovou částku nikdy nesežene, že jí ty dluhy zůstanou do konce života, že ji lidé pronásledují. Řekla mu, že i kdyby ji potrestal, žádné peníze nedostane, jen utratí víc. A pak to řekla.
Vím, že bohatí lidé mají všechno. Chci ti tu dívku prodat za dlužnou částku. Majitel banky se na ni podíval překvapenýma očima. Vyhrkl: „Cože?
”
„Bude to vaše otrokyně, konkubína, cokoli budete chtít. Jen ji nepouštějte ven. Všem řeknu, že mě neposlechla, že jsem ji poslala k tetě do ciziny. Nikdo ji nebude hledat.
”
Položila na stůl Maryiny fotky. Muž je vzal, podíval se na ně a zachvěl se. Díval se na jednu, pak na druhou. Zeptal se, kdo to je.
Mia odpověděla, že její nevlastní dcera. Muž se zeptal, jestli ji chce prodat do otroctví za své dluhy. Mia řekla ano. Podíval se na ni, nechápal, jestli si dělá legraci.
Pak pochopil, že ne. Položil fotky před sebe a řekl jí, ať jde pryč, že o tom bude přemýšlet. Když Mia odešla, muž se znovu podíval na fotku. Ta holčička mu tolik připomínala jeho dceru.
Stejný tvar očí, stejné vlasy. Proč měla jako dítě takový život? Dlouho se díval na fotku a vzpomínal. Jeho žena zemřela při porodu, takže dcera pro něj byla vším.
Dělal pro ni všechno. Ale vyrostla a zamilovala se do nějakého obyčejného muže. Otec jí říkal, že ten chlap chce jen její peníze, ale ona ho neposlouchala. Tajně s ním odešla.
Našel ji o tři roky později tady, na místním hřbitově. Nikdo pořádně nevěděl, co se stalo. Říkalo se, že to byla nehoda. Pak se říkalo, že vypadla z okna.
Ten podvodník byl dávno pryč. Jack sem jezdil pět let, pak se sem přestěhoval natrvalo. Policie se trochu rozpovídala. Jeho dcera opravdu zahynula při nehodě.
Existovalo podezření, že to zařídil ten podvodník, když zjistil, že od ní žádné peníze nedostane. Jack ho našel až o rok a půl později. Jeho lidé mu přivedli tu ubohou třesoucí se bytost. Jack ho chtěl pohřbít zaživa, ale ten muž začal smlouvat.
Slíbil, že mu řekne věci, které ho budou zajímat. Jack souhlasil, že ho nechá naživu. Tehdy Jack zjistil, že má vnučku. Nebo spíš měl.
Byly jí teprve tři měsíce, když se nehoda stala. Byla nemocná, a tak ji ten den nechali u sousedky. Když se to stalo, odvezli ji do sirotčince v prvním městě, které našli. Jack své slovo nedodržel.
Poprvé v životě toho nelitoval. Hledal svou vnučku, ale nemohli mu pomoct. Sousedka, u které dítě nechali, ho ujistila, že holčička nejspíš nepřežije. Měla vysoké horečky, dusila se.
V sirotčinci se o ni nemohli pořádně postarat. Jack bušil do živého, ale po vnučce nenašel žádnou stopu. Teď si přečetl papíry, které Mia přinesla. Pěkná prosperující rodina.
Matka zemřela. Nevěděl, co má dělat. Pochopil, že tahle nepříjemná žena svůj dluh nezaplatí. Celý život by splácela jen haléře.
Pak by zemřela i s tou holčičkou, nebo by ji poslala do sirotčince. A dívka měla pěkný velký byt, který by Mia určitě chtěla získat. Vždyť byla další dědička. Jack v noci špatně spal.
Ráno se rozhodl, že na nabídku přistoupí. Miu o tom informoval a řekl jí, že obchod musí být dokončen do tří dnů. Bylo třeba vymyslet, jak Mary nalákat do jeho domu. Mia jí řekla, že se fotografka ptala, jestli by jí mohla znovu pózovat, tentokrát pro fotografickou soutěž.
Řekla, že ji zítra vezme s sebou, že se bude fotit na novém zámku. Mary vytřeštila oči. Nikdy si nepomyslela, že by se za ten vysoký plot mohla dostat. Ráno se vydaly směrem k hradu.
Venku bylo pět hodin ráno. Mary se ptala, proč tak brzy. Mia odpověděla, že město ještě spí a že potřebují svítání. Mary jí uvěřila, často obdivovala obrázky při rozednění.
Dveře ve vysokém plotě se jim otevřely. Prošli krásnou velkou místností a vyšel k nim starší muž. Mary se na něj podívala. Mia se zarazila, začala se ptát po nějakých papírech.
Muž si sedl ke stolu, něco podepsal a podal jí to. Mia se bez pohledu na Mary rozběhla k východu. Mary se zmateně rozhlédla a zeptala se, kdy přijde fotograf. Muž jí odpověděl, že žádný fotograf nebude.
Řekl jí, že ji Mia prodala za dluhy. Mary se na něj nechápavě podívala. „Jak to myslíte, že prodala? ”
„V našem světě se děje všechno.
Posaď se, dáme si snídani. ”
Stiskl tlačítko na stole, otevřely se dveře a objevil se muž v černém obleku. Nesl tác. Za ním šla podsaditá dáma, která také nesla tác.
Položila tác před Jacka a otevřela poklici. Jack zabručel na kaši. Žena předstírala, že to neslyší, a přešla k dívce. Otevřela tác, podívala se na Mary a strnula.
Tác jí vypadl z ruky. Přitiskla si ruku na ústa. Mary k ní přiskočila. „Jsi v pořádku?
”
Jack sledoval Evinu reakci. Čekal, že bude překvapená, ale tahle reakce byla příliš. Řekl jí, ať jde. Eva se kolem něj motala od chvíle, kdy se jim narodila dcera.
Byla ošetřovatelka, kuchařka, pomocnice ve všem. Kdo jiný než ona by si měl pamatovat, jak její milovaná holčička vypadala? Eva odešla. Byla úplně bledá.
Jack se zeptal Mary, jestli ví, co se stane těm, kteří jsou prodaní jako ona. Dívka přikývla a hned řekla, že nevypadá jako zrůda. Zeptala se, kolik mu je. Řekla, že jí bude brzy šestnáct.
Jack zavrtěl hlavou. Kolik by jeho vnučce mohlo být let? Navrhl jí, aby zůstala s ním, že je v domě spousta místa. Museli přesvědčit její nevlastní matku, že Mary neutekla.
Nemůže se vrátit, stejně by se jí chtěla zbavit. Mary se ptala, proč jí chce pomoct, místo aby ji přeprodal. Řekl, že je hodně podobná jeho dceři. Tak moc, že Eva upustila tác.
Proto nemůže přejít její osud. Mary se zeptala, kde je jeho dcera. Jack zaváhal. Na takové otázky nikdy neodpovídal.
Ale Mary se na něj dívala bez mrknutí. Řekl jí, že jeho dcera zemřela už dávno, před patnácti a půl lety, někde v těchto končinách. Pak jí řekl, ať jde s Evou do svého pokoje, ať si najde něco na práci. Za bránu nesmí.
Čím víc byl v blízkosti téhle dívky, tím víc nacházel podobnosti se svou dcerou. Věděl, že je to jen zbožné přání, ale nemohl si pomoct. Mary šla za Evou. Ta už se vzpamatovala.
Otevřela dveře do pokoje a dívka do něj vstoupila. Takovou nádheru ještě neviděla. Eva se usmála a zeptala se, jestli se jí to líbí. Mary řekla, že ano.
Eva se zeptala, jestli nemá nějaké věci. Mary se usmála, že ne, že ji prodali bez věcí. Eva strnula. Ta dívka mluvila nějaké nesmysly.
Evu znala svého pána dobře. Ale čím víc Mary vyprávěla, tím víc Eva chápala, jak to celé bylo. K obědu už věděla všechno. Utírala si oči, když dívka dokončila svůj příběh.
Řekla Mary, ať se nebojí, že jí pan Davis nic zlého neudělá. Mary se ptala, jak to ví. Eva odpověděla, že má dobré oči. Eva ukázala Mary celý dům, i skleník.
Na zdi u krbu visel fotoaparát. Mary si ho všimla a zeptala se, jestli si ho může vzít. Eva jí řekla, ať je opatrná, že je to fotoaparát Jackovy dcery. Mary viděla, že je to starý přístroj, ale bylo jí jasné, že je drahý.
Prohlížela si ho, dotýkala se ho. Vždycky chtěla fotoaparát. Povzdechla si a pověsila ho zpátky. Když Jack vstoupil do domu, málem omdlel.
U okna stála jeho dcera v šatech a v rukou držela fotoaparát. O vteřinu později si uvědomil, že je to Mary. Sedli si k večeři. Jack se převlékl do županu.
Mary si všimla zvláštního přívěsku na jeho hrudi. Bylo jí z něj nějak horko, nechápala proč. Zeptala se ho, proč nosí tak zvláštní přívěsek, že nevypadá jako pánský. Eva na ni varovně pohlédla, ale Mary se usmála a řekla, že má přesně takový, že si myslela, že je dívčí.
Eva s rachotem postavila konvici na stůl. Jack vstal a přistoupil k Mary. Vyděšeně se na něj podívala. Požádal ji, ať mu ten přívěsek ukáže.
Mary si sundala přívěsek, který nosila u sebe, co si pamatovala. Byl zvláštní. Na jedné straně polokruhový, na druhé jakoby potrhaný. Jako by se oddělil od něčeho většího.
Jack si sundal svůj. Obě poloviny se spojily a zacvakly. Přívěsky do sebe přesně zapadly. Eva byla bělejší než nádobí na stole.
„Panebože, co se to proboha děje? ”
Jacka začalo bolet srdce. Vzal si pilulku, zavolal šéfa ochranky a zamkl se s ním v kanceláři. Mary se ptala Evy, jestli řekla něco špatně.
Eva odpověděla: „Ach, dítě, sama tomu nerozumím. ”
Šéf ochranky vyběhl z kanceláře s rudým obličejem. Mary viděla, jak ze dvora vyjíždějí dvě auta. Nikdo v domě nespal.
Všichni seděli v obývacím pokoji. Eva občas přinesla čaj a cukroví. Vypadalo to, jako by všichni na něco čekali. Jackovi zazvonil telefon.
Řekl jen: „Ano, dobře, čekám. ” A zase bylo ticho. O patnáct minut později se ozval hluk aut. Téměř okamžitě vstoupil do domu šéf ochranky a s ním nějaká žena.
Byla strašně vyděšená. Jack jí pokynul na židli. Žena se posadila. Řekla, že pracovala v sirotčinci, když jim tuhle holčičku vysadili na verandě jako štěně.
Měla strašnou horečku a spoustu dalších nemocí. Přišel k nim lékař z dětské nemocnice. Měl o tu holčičku velký strach. Jednou v noci ho zastihla u postýlky.
Pan doktor odjížděl na dovolenou a bál se, že se o holčičku nepostarají, jak by měli. Zeptal se, jestli jsou pro ni vyřízené papíry. Řekla, že ne, že neměli čas. Tehdy jí to navrhl.
Nejdřív se bránila, ale pak to vzdala. Znala ho, byl to dobrý člověk, jen jim Bůh nedal děti. Rozhodl se, že dítě tajně odveze na dovolenou do nějaké vesnice, aby tam zůstalo, a pak té dívce za peníze udělá doklady, jako by to byla jeho dcera. Jack se zeptal, jak se ten člověk jmenuje.
Žena řekla jméno, příjmení i rodné jméno právě té doktorky. Mary upustila hrnek. Byla to její matka.
