V prázdné ville na pražské Hanspaulce ten zvuk působil jako úder do nervů. Celý dům se ponořil do absolutní tmy. Pak se zdola ozval tichý kovový zvuk klíče zasouvaného do zámku. Rozum mi říkal, že se může vrátit, a skutečně asi po dvaceti minutách se znovu ozvalo odemykání.
Zůstala jsem v úkrytu až do svítání. V koupelně jsem se podívala do zrcadla. Pavel vstoupil do domu s krabičkou čerstvých koláčů z pekárny, kterou jsem měla ráda, a s výrazem unaveného manžela po dlouhé noci. O půl hodiny později jsem boční brankou nastoupila do jeho černého SUV.
Marek udeřil dlaní do volantu. “Choď do školy, mluv s tátou jako obvykle. Jen ho dostaň do vězení. ” Po hovoru jsem se převlékla do elegantního kostýmu, vzala termosku s vývarem a odjela do Pavlovy firmy v centru Prahy.
Pavel odpověděl podrážděně, že peníze do týdne získá. “Nemůžu se dočkat, až se nastěhuju do té vily. ” Narovnala jsem se, upravila výraz, vzala termosku do ruky a třikrát lehce zaklepala na dveře. Když odešla, vrátila jsem se do vily a bez rozsvícení zamířila do otcovy pracovny.
“Šéfová, vraťte se do auta. ” Přestal pracovat dlouho do noci, nosil květiny, vařil, seděl se mnou u seriálů a vyptával se na spánek. Ve skutečnosti jsem část vína nechala vsáknout do látky. “Možná je to vážnější deprese, kdyby ses někdy dostala do stavu, kdy sama nevíš, co děláš, musíme tě chránit.
” Na parkovišti jsem během chvíle, kdy šel pro auto, vložila ubrousek nasáklý vínem do sterilního sáčku. V pondělí odpoledne přišla do mého studia Silvie. Vylila jsem zbytek kávy do květináče. Po skončení hovoru šel Pavel do kuchyně pro talířky.
Božena bouchla do stolu. Pavel okamžitě přešel do role mírného vyjednavače. Dokonce naznačil, že by se kvůli dluhům mohl dostat do vězení. Netušil, že můj právník před tiskem vložil do textu podmínku účinnosti.
Text sliboval novou éru, zrození obchodního impéria a poděkování partnerům. S Markovou pomocí jsme Annu pozvali do malé kavárny za administrativním komplexem pod záminkou kontroly faktur. Podívala jsem se přes okno do deště. Položila jsem šálek na stolek s tím, že je příliš horký, a poslala ho do sprchy.
Jakmile se ozvala voda, odlila jsem většinu nápoje do vzorkovacího sáčku. Vyčítal mi, že jsem se narodila do rodiny, která měla majetek, zatímco on se musel o všechno rvát. “Dám tě do nejlepšího soukromého zařízení. ” Pod peřinou jsem si nehty zatínala do stehna, abych udržela dech pravidelný.
Když konečně odešel do pokoje pro hosty, otevřela jsem oči. Po dvou vteřinách se objevil noční záznam z kamery u vily: Pavel v tmavé bundě, čepici a rukavicích vstupoval do domu. “Od doby, kdy jsme byli studenti, až do chvíle, kdy ses stal členem vedení firmy. ” Hotelová ochranka se mezi ně snažila dostat, ale obě ženy se do sebe pustily slovně a začaly se tahat.
Byly v nich laboratorní rozbory, zpráva soukromého vyšetřovatele, ověřené kopie pojistek, záznamy pokusů o padělání podpisu, informace o převodech, zvukové nahrávky a svědectví Any Liškové. Žena, která celý život měřila hodnotu lidí podle majetku, se musela odstěhovat do malého pronajatého bytu v menším městě. Byla to zkušenost přetavená do pravidel. Jednoho podzimního večera jsem se vrátila do otcovy pracovny.
Sedla jsem si do jeho starého křesla a prstem přejela přes jemnou rýhu, kterou Pavel zanechal při hledání dokumentů. Nasedla jsem do auta a vyjela z Prahy směrem na Poděbrady. Někdy mě pach dezinfekce přenesl zpět do rána. Jednou za několik měsíců jsem zajela do vily a sedla si do otcovy pracovny.
Nakonec jsem pochopila, že majetek podepsaný do zástavy může zmizet stejně rychle jako rodinná pýcha.
