„Proč mi to posíláš? “ zeptala jsem se a s divoce bušícím srdcem zírala na obrazovku telefonu. Byl to doklad, zatracený doklad o financování bytu. 8000 eur měsíčně.
Na jméno Veronika, mojí snachy, protože to tak nařídila moje žena. „Od zítřka platíš ty,“ prohlásil Ben, můj syn, s uspokojením v hlase, které mi zmrazilo krev v žilách, jako by mi právě oznamoval dobrou zprávu, jako by mi dělal laskavost. 8000 eur každý měsíc z mé kapsy, z mého důchodu, který jsem si vysloužila jako švadlena, z úspor, které jsem nasbírala šitím slonovinově bílých šatů pro nevěsty, černých kalhot pro úředníky, pískových závěsů pro znuděné dámy. Třicet let práce shrnutých do jednoho příkazu, který nepocházel ani od mého syna, ale od ní, od Veroniky.
V tu chvíli jsem nediskutovala. Nekřičela jsem. Neplakala jsem. Cítila jsem jen chlad, který se mi usadil v hrudi.
Něco, co jsem nikdy předtím necítila. Hroznou jasnost, jistotu. Jak jsem se sem dostala? Já ale ano.
To slovo mě zasáhlo jako facka, jako by všechno, co jsme s Aureliem udělali, nebylo dost. Formovala ho, tvarovala ho k obrazu svému a Ben to dovolil, fascinován touto ženou, která představovala všechno, co nikdy neměl. „Svatba bude stát asi 30 000 eur. 30 000 eur.
To bylo víc, než jsem vydělala za dva roky důchodu. 5000 eur. Veronika říká, jako by slova té ženy byla bible a všechno ostatní bylo irelevantní. Problém je, že byt stojí 400 000 eur.
Ale potřebujeme zálohu 80 000 a máme jen 50 000. Běžel mi mráz po zádech a napadlo nás, že bys nám možná mohla půjčit 30 000 eur. 30 000 eur bylo skoro všechno, co mi zbylo z úspor po svatbě. „Nemůžu ti dát 30 000 eur,“ opakovala jsem.
„Kdybys měla našetřeno asi 60 000 eur, stačilo by to na 7 nebo 8 měsíců. Hlavní dlužníci Ben a Veronika zůstali s dluhem 23 000 eur, který museli splácet ve splátkách nebo čelit dalším právním krokům. Byl v něm šek na 5000 eur. Podívala jsem se na ten šek.
„Děkuji,“ řekla jsem a šek uklidila. Trhliny tam budou vždycky, jizvy budou vidět, ale když to obě strany opravdu chtějí, může se z toho zase stát něco krásného, něco jiného než originál, ale přesto krásného.
