Večer před svátky jsem zaslechla vlastní snachu, jak u stolu říká, že by bylo lepší, kdybych na rodinné oslavy už vůbec nechodila. „Pořád se jen motá v kuchyni a je hrozně vyčerpávající ji…
K tradičnímu listopadovému husímu obědu jsem dorazila přesně o pětačtyřicet minut později. Vinila z toho vybitá baterie mého auta, kvůli které jsem musela v mrazivém dešti čekat na asistenční službu. Jmenuji se Gudrun Seidel, je mi osmasedmdesát let a celý život jsem z hloubi duše věřila, že rodina je to nejdůležitější na světě. V rukou … Read more