Ležela jsem v posteli, když mi David zavolal s hlasem, ve kterém se mísil hněv a nevěra. „Tvoje máma mi volala do práce. Řekla mi, že si tě nemám brát, protože nejsi dost dobrá. A že bych se měl…
Moje nejranější vzpomínky jsou snímky s melancholickým modrým nádechem. Táta odešel, když mi ještě nebylo pět, a máma Ana se stala bouřkovým mrakem visícím nad naším malým bytem. V jednu chvíli zběsile drhla kuchyňskou podlahu a mumlala si o tom, že by měla začít znovu. V další mě drtivě objala, tak pevně, že jsem nemohla … Read more