Zrovna jsem zdřímnul, když jsem uslyšel, jak se v pracovně otevírá spodní zásuvka mého psacího stolu. Tu, kde mám všechny důležité papíry. Můj zeť si myslel, že spím. Myslel si, že jsem starý,…
Je mi sedmašedesát, tři měsíce, a za ta léta jsem se naučil, že tělo ví věci dřív, než jim mysl stačí porozumět. Nebylo to nic, na co bych mohl ukázat. Žádný konkrétní okamžik, žádný kouřící důkaz. Jen pocit, který se usadil za hrudní kostí a šířil se pomalu, jako inkoust kapaný do stojaté vody. Ten … Read more