„Copak si na právníka nevyděláš ani z vojenského platu?“ zeptal se mě otec v soudní síni a zasmál se. Stála jsem tam sama, bez právníka, v uniformě, proti němu a jeho drahému obhájci. Před třemi…
Soudní síň ztichla. Můj otec se ještě před chvílí usmíval. Pak jsem vstala, podívala se přímo na něj a otevřela složku, kterou jsem si ráno přinesla s sebou. Jeho úsměv zmizel. Obličej mu zbledl tak rychle, že se po něm ohlédl i jeho vlastní právník. Nikdo v té místnosti nevěděl, co se chystám říct, ale … Read more